sobota 5. listopadu 2011

Moudrost #7

To se tak stalo, že jsem si potřebovala odpočinout. Po prokaleném čtvrtku, kdy se mnou tancoval redaktor Maxima, neznámá holka mě plácala po zadku a před námi se v rytmu šílené creepy kapely svíjela Ester Kočičková, jsem si dala klidný pátek.

Kamarádčin šestiletý bratr měl oslavu narozenin. Zakoupila jsem mu v Levných knihách plastovou katanu s integrovaným bublifukem a byla jsem pyšná na svůj skvělý vkus.

Celý večer probíhal ve stylu žranice a hraní si s malými dětmi (což mě trochu děsilo, ale nakonec se bezproblémově zvládlo), přičemž zlatým hřebem večera byl kouzelník.
Přišel, předvedl pár triků, povolal si mě coby sličnou asistentku a nakonec vyčaroval králíka z klobouku.

Chudák králík měl krušné chvilky, protože se na něj během dvou vteřin začalo sápat alespoň deset párů malých, nenechavých ručiček. Králík v tichosti trpěl a pan kouzelník dával vplac velkou životní moudrost. "Děti, můžete si tady mého kamaráda králíka pohladit. Ale pozor na oči. Protože králík potřebuje co? Vidět."

A po tomto nezpochybnitelném faktu se začal krájet dort ve tvaru kytary a rodiče dětí se začali napájet vínem a pivem.
Mrzí mě, že moje oslavy narozenin takhle epické nikdy nebyly. Za mých mladých let kouzelníci neplatili za klasickou výbavu a jediný kouzelník, kterého jsem kdy viděla, byl ten chlápek v družině páté třídy a o pár let později David Copperfield. Ale to byla nuda. Ten přemisťoval Sochy svobody a podobný nesmysly...místo toho, aby jako každý slušný kouzelník tahal králíky z klobouku.




Bobek má motorovou pilu? K čemu má motorovou pilu?!? Tenhle díl jsem asi zaspala...

středa 2. listopadu 2011

Moudrost #6

To se občas člověk dostane na podivná místa. Stává se mi to celkem často, najednou se ocitnu někde a absolutně nechápu ten sled událostí, který mě tam přivedl.

Tak dva dny zpátky jsem se ocitla v Bráníku. Přeskočíme scenérie plné neporozumění, když nás ožralý správce školní tělocvičny táhnul lesem do nějakého pajzlu na konci světa a kde mi místní štamgasti kupovali chlast, až jsem byla stejně nadraná jako pan správce.

Přeskočíme i okamžiky, kdy jsem se z nějakého mě dost nepochopitelného důvodu dostala na přednášku o neutrinech, kterou přednášel chlápek s pěti tituly před a pěti za jménem a kde jsem si připadala jako Alenka v říši divů.

Podivuhodné bylo, když jsem stála v kroužku jaderných fyziků, chemiků, matematiků a čistokrevných autistických matfyzáků. Jeden z nich, co má IQ asi tři gaziliony a sociální inteligenci mínus tři gaziliony, povídal statistické vtípky: 90% procent dopravních nehod v České republice způsobí střízliví řidiči. Jak tedy předcházet dopravním nehodám je nasnadě. Stejně tak je úplně jasné, jak bezpečně cestovat letadlem. Je vysoce nepravděpodobné, aby na palubě letadla byly dvě bomby.

Ode dneška jezdím už jenom namol a létám se semtexem v batohu. A dělám to pro vaše dobro, lidstvo!


Party hard.