To se tak stalo, že jsem si potřebovala odpočinout. Po prokaleném čtvrtku, kdy se mnou tancoval redaktor Maxima, neznámá holka mě plácala po zadku a před námi se v rytmu šílené creepy kapely svíjela Ester Kočičková, jsem si dala klidný pátek.
Kamarádčin šestiletý bratr měl oslavu narozenin. Zakoupila jsem mu v Levných knihách plastovou katanu s integrovaným bublifukem a byla jsem pyšná na svůj skvělý vkus.
Celý večer probíhal ve stylu žranice a hraní si s malými dětmi (což mě trochu děsilo, ale nakonec se bezproblémově zvládlo), přičemž zlatým hřebem večera byl kouzelník.
Přišel, předvedl pár triků, povolal si mě coby sličnou asistentku a nakonec vyčaroval králíka z klobouku.
Chudák králík měl krušné chvilky, protože se na něj během dvou vteřin začalo sápat alespoň deset párů malých, nenechavých ručiček. Králík v tichosti trpěl a pan kouzelník dával vplac velkou životní moudrost. "Děti, můžete si tady mého kamaráda králíka pohladit. Ale pozor na oči. Protože králík potřebuje co? Vidět."
A po tomto nezpochybnitelném faktu se začal krájet dort ve tvaru kytary a rodiče dětí se začali napájet vínem a pivem.
Mrzí mě, že moje oslavy narozenin takhle epické nikdy nebyly. Za mých mladých let kouzelníci neplatili za klasickou výbavu a jediný kouzelník, kterého jsem kdy viděla, byl ten chlápek v družině páté třídy a o pár let později David Copperfield. Ale to byla nuda. Ten přemisťoval Sochy svobody a podobný nesmysly...místo toho, aby jako každý slušný kouzelník tahal králíky z klobouku.
Bobek má motorovou pilu? K čemu má motorovou pilu?!? Tenhle díl jsem asi zaspala...
Žádné komentáře:
Okomentovat