sobota 5. listopadu 2011

Moudrost #7

To se tak stalo, že jsem si potřebovala odpočinout. Po prokaleném čtvrtku, kdy se mnou tancoval redaktor Maxima, neznámá holka mě plácala po zadku a před námi se v rytmu šílené creepy kapely svíjela Ester Kočičková, jsem si dala klidný pátek.

Kamarádčin šestiletý bratr měl oslavu narozenin. Zakoupila jsem mu v Levných knihách plastovou katanu s integrovaným bublifukem a byla jsem pyšná na svůj skvělý vkus.

Celý večer probíhal ve stylu žranice a hraní si s malými dětmi (což mě trochu děsilo, ale nakonec se bezproblémově zvládlo), přičemž zlatým hřebem večera byl kouzelník.
Přišel, předvedl pár triků, povolal si mě coby sličnou asistentku a nakonec vyčaroval králíka z klobouku.

Chudák králík měl krušné chvilky, protože se na něj během dvou vteřin začalo sápat alespoň deset párů malých, nenechavých ručiček. Králík v tichosti trpěl a pan kouzelník dával vplac velkou životní moudrost. "Děti, můžete si tady mého kamaráda králíka pohladit. Ale pozor na oči. Protože králík potřebuje co? Vidět."

A po tomto nezpochybnitelném faktu se začal krájet dort ve tvaru kytary a rodiče dětí se začali napájet vínem a pivem.
Mrzí mě, že moje oslavy narozenin takhle epické nikdy nebyly. Za mých mladých let kouzelníci neplatili za klasickou výbavu a jediný kouzelník, kterého jsem kdy viděla, byl ten chlápek v družině páté třídy a o pár let později David Copperfield. Ale to byla nuda. Ten přemisťoval Sochy svobody a podobný nesmysly...místo toho, aby jako každý slušný kouzelník tahal králíky z klobouku.




Bobek má motorovou pilu? K čemu má motorovou pilu?!? Tenhle díl jsem asi zaspala...

středa 2. listopadu 2011

Moudrost #6

To se občas člověk dostane na podivná místa. Stává se mi to celkem často, najednou se ocitnu někde a absolutně nechápu ten sled událostí, který mě tam přivedl.

Tak dva dny zpátky jsem se ocitla v Bráníku. Přeskočíme scenérie plné neporozumění, když nás ožralý správce školní tělocvičny táhnul lesem do nějakého pajzlu na konci světa a kde mi místní štamgasti kupovali chlast, až jsem byla stejně nadraná jako pan správce.

Přeskočíme i okamžiky, kdy jsem se z nějakého mě dost nepochopitelného důvodu dostala na přednášku o neutrinech, kterou přednášel chlápek s pěti tituly před a pěti za jménem a kde jsem si připadala jako Alenka v říši divů.

Podivuhodné bylo, když jsem stála v kroužku jaderných fyziků, chemiků, matematiků a čistokrevných autistických matfyzáků. Jeden z nich, co má IQ asi tři gaziliony a sociální inteligenci mínus tři gaziliony, povídal statistické vtípky: 90% procent dopravních nehod v České republice způsobí střízliví řidiči. Jak tedy předcházet dopravním nehodám je nasnadě. Stejně tak je úplně jasné, jak bezpečně cestovat letadlem. Je vysoce nepravděpodobné, aby na palubě letadla byly dvě bomby.

Ode dneška jezdím už jenom namol a létám se semtexem v batohu. A dělám to pro vaše dobro, lidstvo!


Party hard.


čtvrtek 27. října 2011

Moudrost #5

To jsem takhle včera byla na jedné akci, o které jsem si myslela, že bude trvat dlouho a dlouho. V jednu ráno byla nicméně rozpuštěna.
Tak trochu nevěda, co počít, začala jsem se shánět po nějakém ubytování. Domů se mi jet nechtělo, protože bych na cestě strávila půl svého života, a tak připadla možnost na mé dva kamarády, co žijí sami v takovém pěkném bytečku na Budějovické, mají v lednici vodku, zelenou, pod postelí vodnici a na stole hašiš.

Takže po strastiplné cestě, kde jsme si udělali z nočky taxíka (jeli jsme v něm uplně sami, to fakt ve středu večer nikdo nepije?) jsme konečně dorazili k nim domů.
Vodka byla hnusná, ale lepší než drátem do oka, žejo. Zelená chutná pořád jako ústní voda, ale kdyby tomu bylo jinak, padne mi celá jistota existence. Hašiš jsme nezkoušeli (a jedině dobře tomu)

Každopádně někdy ke čtvrté ráno můj kamarád začal vyprávět tuny a tuny moudrostí, ale já si je nepamatuji. Pamatuji si jednu, a to proto, že jsem si ji zapsala. V mém stavu jsem to do mobilu napsala doslova takto: Chcete vymytit rpmqpt z ceskybc silniaa...

Naštěstí si pamatuji originál a ten zněl: Chcete vymýtit smrt z českých silnic? Jezděte po chodníku!


Tenhle chlápek si to vzal k srdci...

úterý 25. října 2011

Moudrost #4

Pár dní zpátky si jdu takhle po Andělu. Pěkně se procházím, vím, že do školy spěchat netřeba a že slunko se na mě usmívá posledními zbytky svých paprsků. Je krásně a nic mi nechybí.

A tu náhle ejhle! Co se nestalo!

Staré přísloví praví, že když vám překříží cestu černá kočka, máte celý den smůlu.
Ale co když vám tu cestu překříží Knížák?!?

Přesně to se mi stalo. Knížák přes cestu, holé neštěstí!

Snažila jsem se tenhle umělecký a intelektuální vtípek vysvětlit kamarádce, co studuje biochemii, ale nepochopila to. Škoda. Nechápe žádné moje literární, hudební, výtvarnické nebo biblické (ty mám nejraději) fóry.

Já zase nerozumím jejím šprýmům s chemickým názvoslovím...


I want you to join my tasteless army!

sobota 22. října 2011

Moudrost #3

Sedíme si takhle pěkně v Unijazzu, většina s naivní myšlenkou, že se bude učit.
Všechny ty knihy a sešity o literatuře, divadelnictví a historii Anglie leží na stole mezi obřími hrnečky na čaj, skleničkami od vína, flaškami od vína a talířky s nakládanými hermelíny.
Leží a leží a nikdo si jich příliš nevšímá.

Takže myšlenka vzdělávání a vychovávání elity národa opět zmizela někde v časoprostorové trhlině a zbyla po ní otevřená konverzace na prudce intelektuální témata.

Bůh ví, co jsme všechno řešili. Pamatuji si, že moje ústřední téma bylo: "Proč mi ten mentál právnickej ještě neodepsal na tu sms s tak prostým a viditelným podtextem?!?" Po každých dvaceti minutách těžkého ignoru ze strany výše zmíněného mentála právnického jsem něco pronesla na jeho adresu a většinou to mělo smysl silně pejorativní.

Pravděpodobně jako vtipnou glosu, abych zapomněla na člověka, co si tak prostě zahrává s mou svéprávností, pronesla kamarádka vtipnou historku ze školy:

Kateřina: "To byla vážně hlína, bavili jsme se o první světové válce a otázka na mou hloupou, ale strašně milou spolužačku byla prostinká. Na které straně bojovali legionáři? Ona si napsala tahák, ale psala jako prase, takže se trošku sekla a prohlásila, že přece na straně Pohody."
Ava: (spadla smíchy ze židle)
Kateřina: (naznačuje zhuleného vojáka) "Už to vidím, vojáci na straně Pohody..."
Ava: (ještě stále leží pod stolem a představuje si vojáka na straně Pohody)

Z učení nic nebylo, ale jsem bohatší o tuhle moudrost. Kdyby všichni vojáci bojovali na straně Pohody, tak je tenhle svět mnohem hezčí místo pro život.



Tenhle chlápek bude taky brzo na straně Pohody.

PS: má to být Dohoda.

Moudrost #2

Občas se divím, jakými cestami se můj život ubírá. Divím se, jaké lidi na nich potkávám, kdo to zkříží se mnou osudy, kdo zůstává jako přítel a kdo odchází zapomenut.

Jeden z těch, u kterých přesně nechápu, jak je možné, aby byl mým kamarádem, se jmenuje Kuba. Kuba je nácek. Kuba má holou hlavu, tričko Skinheads, hajluje a má 50 kg nadváhu.
Jen aby bylo jasno. Jsem odpůrce rasismu, xenofobie, nacismu a dalších zlých zlých ismů.

Každopádně s Kubou a další bandou divných lidí (které jsem v průměru neviděla asi 5 let) čítajících mě, jednoho politologa, jednoho gymnazistu, jednoho knihovníka a jednu prodavačku v Tescu, jsme skončili v jistém nonstopáči, kde se Kuba i banda divných lidí (včetně mě) zlila.

A věřte mi, je to podivný pocit, když vedle vás někdo začne vyřvávat nacistická hesla a tvrdí, jak zabil jednoho cikána. Fun.

Každopádně vtipnou pointou byl závěr našeho sedánku. Když jsme vylezli z nonstopáče, kde se dal vzduch krájet a balit do pytlíčků, začal si Kuba hrát s pistolí, co měl v kapse své enormně velké šusťákové bundy.

"Kubo?" ptám se naivně, i když předem znám odpověď. "Máš na tu pistoli papíry?"
Kuba naprosto bezelstně odpovídá: "Ne, zkoušel jsem to třikrát. Ty šmejdi mě vždycky vylili na psychotestech."
"Aha," špitnu a vydávám se k domovu s pocitem, že Kuba rozhodně není jediný psychouš v téhle zemi.

Taky se cítíte tak nějak zvláštně?


So true...

úterý 18. října 2011

Dneska večer na Fulghuma...

Asi jste pravděpodobně někdy ve svém životě zaslechli jméno Roberta Fulghuma. Je to autor takového šlágru jakým je kniha Všechno co opravdu potřebuju znát jsem se naučil v mateřské školce.
Znáte?

\\\\\\\" O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde si je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.\\\\\\\"

Tohle přece ke spokojenému životu docela obstojně stačí.

Dnes večer vystoupil v rámci projektu LiStOVáNí (http://www.listovani.cz/) aneb cyklus scénického čtení. Doporučuji navštívit nějaké představení, stojí to za to.


Byla to improvizační orgie, hra pro mnoho osob zahrána třemi herci a taneční doprovody samotného autora, kterému je již přes sedmdesát.
Robert Fulghum ve své knize představil krásnou a prostou myšlenku:

Každý má v sobě nějaký pokoj a ten pokoj zase zeď. A v té zdi jsou dveře. Je jenom na nás, zda dveře zkusíme otevřít nebo navěky skončíme v té jedné místnosti, nevystrčíme z ní paty a zaživa tam shnijeme.

pondělí 17. října 2011

Ty hrozivý tramvaje

Dneska jsem jela na jednu "obchodní schůzku". Rozjíždíme jistý projekt a já byla pozvána na šálek kávy a trochu toho přátelského potlachání.

Charakteristika:

Místo srazu: VŠE
Místo mého bytí: Karlovo náměstí
Nejsnazší cesta: tramvaj č.9

No a jistě, že přijela ta hnusná stříbrná, která sice vypadá zvenku moc pěkně, ale uvnitř ji designoval člověk s půlkou mozku, přičemž na lebce měl tučnými písmeny napsáno Před upotřebením protřepat a zapomněl na to.
Jak se tam má člověk asi vejít společně s gazilionem jiných cestováníchtivých spoluobčanů? A jak se tam má vejít další gazilion cestováníchtivých spoluobčanů, co stojí na každé zastávce, kde zastavíme?
A nejlepší vždycky je, když si doprostřed té neuvěřitelně úzké chodbičky, kde si lidé naprotisedící věčně třou kolena, stoupne nějaký ten #[&@}@Đ# a není schopen se hnout ni o píď, i když na druhém konci pekelného stroje lidé vlají ze dveří a křečovitě se drží tyčí, popřípadě leští nosy sklo, jak jsou na něj brutálně namáčknuti.
A přitom by stačilo udělat tři kroky stranou.
Jsou lidé opravdu tak hloupí nebo je to čistá škodolibost?


V Bangladéši jsou na tom možná o kapánek hůře, ok

neděle 16. října 2011

Moudrost #1

‎"...no kdyby to víno bylo radioaktivní, ale hodně levný, tak ho budu pít, žejo."


Pojďme si povídat s kamarády fyziky, chemiky, jaderňáky, biology a další havětí o ozařování vína, které pomůže urychlit jeho růst, ale zároveň ho udělá radioaktivním.
A pak tam nasaďme jednoho anonymního alkoholika (to jako já), který se tohoto vína zastane.
Fyzici, chemici, jaderňáci, biologové a další havěť praštili hlavou o stůl a řekli něco ve smyslu, že jsem ztracená.
Ano, to samozřejmě dávno vím, ale upřímně. Vy byste opravdu nepili víno litr za 5kč i přesto, že je ozářené?


To jste teda houby alkoholici...




Mňamka

Děláme to pro naše děti...

...které možná ani nechceme.

Můj život je absurdní drama a přináší spoustu absurdních situací a průpovídek.
Je toho skoro až moc, musím si zálohovat svou existenci.