sobota 22. října 2011

Moudrost #3

Sedíme si takhle pěkně v Unijazzu, většina s naivní myšlenkou, že se bude učit.
Všechny ty knihy a sešity o literatuře, divadelnictví a historii Anglie leží na stole mezi obřími hrnečky na čaj, skleničkami od vína, flaškami od vína a talířky s nakládanými hermelíny.
Leží a leží a nikdo si jich příliš nevšímá.

Takže myšlenka vzdělávání a vychovávání elity národa opět zmizela někde v časoprostorové trhlině a zbyla po ní otevřená konverzace na prudce intelektuální témata.

Bůh ví, co jsme všechno řešili. Pamatuji si, že moje ústřední téma bylo: "Proč mi ten mentál právnickej ještě neodepsal na tu sms s tak prostým a viditelným podtextem?!?" Po každých dvaceti minutách těžkého ignoru ze strany výše zmíněného mentála právnického jsem něco pronesla na jeho adresu a většinou to mělo smysl silně pejorativní.

Pravděpodobně jako vtipnou glosu, abych zapomněla na člověka, co si tak prostě zahrává s mou svéprávností, pronesla kamarádka vtipnou historku ze školy:

Kateřina: "To byla vážně hlína, bavili jsme se o první světové válce a otázka na mou hloupou, ale strašně milou spolužačku byla prostinká. Na které straně bojovali legionáři? Ona si napsala tahák, ale psala jako prase, takže se trošku sekla a prohlásila, že přece na straně Pohody."
Ava: (spadla smíchy ze židle)
Kateřina: (naznačuje zhuleného vojáka) "Už to vidím, vojáci na straně Pohody..."
Ava: (ještě stále leží pod stolem a představuje si vojáka na straně Pohody)

Z učení nic nebylo, ale jsem bohatší o tuhle moudrost. Kdyby všichni vojáci bojovali na straně Pohody, tak je tenhle svět mnohem hezčí místo pro život.



Tenhle chlápek bude taky brzo na straně Pohody.

PS: má to být Dohoda.

Žádné komentáře:

Okomentovat