Všechny ty knihy a sešity o literatuře, divadelnictví a historii Anglie leží na stole mezi obřími hrnečky na čaj, skleničkami od vína, flaškami od vína a talířky s nakládanými hermelíny.
Leží a leží a nikdo si jich příliš nevšímá.
Takže myšlenka vzdělávání a vychovávání elity národa opět zmizela někde v časoprostorové trhlině a zbyla po ní otevřená konverzace na prudce intelektuální témata.
Bůh ví, co jsme všechno řešili. Pamatuji si, že moje ústřední téma bylo: "Proč mi ten mentál právnickej ještě neodepsal na tu sms s tak prostým a viditelným podtextem?!?" Po každých dvaceti minutách těžkého ignoru ze strany výše zmíněného mentála právnického jsem něco pronesla na jeho adresu a většinou to mělo smysl silně pejorativní.
Pravděpodobně jako vtipnou glosu, abych zapomněla na člověka, co si tak prostě zahrává s mou svéprávností, pronesla kamarádka vtipnou historku ze školy:
Kateřina: "To byla vážně hlína, bavili jsme se o první světové válce a otázka na mou hloupou, ale strašně milou spolužačku byla prostinká. Na které straně bojovali legionáři? Ona si napsala tahák, ale psala jako prase, takže se trošku sekla a prohlásila, že přece na straně Pohody."
Ava: (spadla smíchy ze židle)
Kateřina: (naznačuje zhuleného vojáka) "Už to vidím, vojáci na straně Pohody..."
Ava: (ještě stále leží pod stolem a představuje si vojáka na straně Pohody)
Z učení nic nebylo, ale jsem bohatší o tuhle moudrost. Kdyby všichni vojáci bojovali na straně Pohody, tak je tenhle svět mnohem hezčí místo pro život.
Tenhle chlápek bude taky brzo na straně Pohody.
PS: má to být Dohoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat