sobota 22. října 2011

Moudrost #2

Občas se divím, jakými cestami se můj život ubírá. Divím se, jaké lidi na nich potkávám, kdo to zkříží se mnou osudy, kdo zůstává jako přítel a kdo odchází zapomenut.

Jeden z těch, u kterých přesně nechápu, jak je možné, aby byl mým kamarádem, se jmenuje Kuba. Kuba je nácek. Kuba má holou hlavu, tričko Skinheads, hajluje a má 50 kg nadváhu.
Jen aby bylo jasno. Jsem odpůrce rasismu, xenofobie, nacismu a dalších zlých zlých ismů.

Každopádně s Kubou a další bandou divných lidí (které jsem v průměru neviděla asi 5 let) čítajících mě, jednoho politologa, jednoho gymnazistu, jednoho knihovníka a jednu prodavačku v Tescu, jsme skončili v jistém nonstopáči, kde se Kuba i banda divných lidí (včetně mě) zlila.

A věřte mi, je to podivný pocit, když vedle vás někdo začne vyřvávat nacistická hesla a tvrdí, jak zabil jednoho cikána. Fun.

Každopádně vtipnou pointou byl závěr našeho sedánku. Když jsme vylezli z nonstopáče, kde se dal vzduch krájet a balit do pytlíčků, začal si Kuba hrát s pistolí, co měl v kapse své enormně velké šusťákové bundy.

"Kubo?" ptám se naivně, i když předem znám odpověď. "Máš na tu pistoli papíry?"
Kuba naprosto bezelstně odpovídá: "Ne, zkoušel jsem to třikrát. Ty šmejdi mě vždycky vylili na psychotestech."
"Aha," špitnu a vydávám se k domovu s pocitem, že Kuba rozhodně není jediný psychouš v téhle zemi.

Taky se cítíte tak nějak zvláštně?


So true...

1 komentář:

  1. opravdu perverzní využití slaniny...jako její milovník preferuju radši konzumaci

    http://pragueneedsmorestyle.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat